Kam se vydat v Mexiku

V Mexiku je nepřeberné množství krásných míst, památek a zajímavostí, které byste neměli přehlédnout, ale uveďme si pár základních, jež patří mezi skutečné skvosty a Mexiko se jimi může s klidem pyšnit.

Mapa památek

Středoamerické chrámy

Po dobu o hodně delší než 2000 let, až do zničení aztéckého hlavního města Tenochtitlánu Španěly v roce 1525, zůstávala všeobecná podoba a umístění středoamerických chrámů beze změny. Chrám stál na plošině na vrcholu vysoké pyramidy, která stoupala v mnoha terasách nebo stupních. U úpatí pyramidy ležel obětní oltář, náměstí nebo jiné volné prostranství, jako například míčový dvorec.

Pyramidy

Pyramida byla zpravidla čtvercová nebo obdélníková a ke chrámu se vystupovalo po jedné nebo více stranách pyramidy po centrálně umístěném mohutném schodišti. Původně byly tyto schody zasazeny do hmoty pyramidy, ale později z ní vyčnívaly a byly složitě zdobené. Velkolepá schodiště používali hlavně kněží, zatímco kongregace se shromažďovala dole kolem oltáře, kde se přinášela většina obětí. Jen několik málo pyramid mělo před chrámem na vrcholu ještě dodatečný oltář.

Templo Mayor

Hlavní pyramidou v aztécké metropoli Tenochtitlánu byl Templo Mayor (veliký chrám). Plošina na vrcholu pyramidy nesla dvojici chrámů, z nichž každý představoval horu. Jeden chrám byl zasvěcen Tlalokovi, bohu deště a země, a představoval Horu výživy. Druhý, zasvěcený Huitzilopochtlimu, bohu slunce a války, představoval horu, na níž novorozený bůh svedl vítězný boj se svými čtyřmi sty nevlastními bratry, když ho přišli i s jeho matkou zabít. Mohla to být metafora pro každodenní boj mezi sluncem a měsícem, vůdcem čtyř set hvězd.

Při východu a západu slunce udeřil kněz na plošině Templa Mayor hlasitě do bubnu, aby ohlásil začátek a konec pracovního dne v celém městě. Mezera mezi oběma chrámy byla pečlivě propočítána podle východu slunce o rovnodennosti z pohledu kruhového chrámu hadího boha Quetzalcóatla. Některé středoamerické pyramidy – hlavně v mayské oblasti – se stavěly nad podzemní pohřební komorou. Stejně jako egyptské pyramidy byly někdy oslavou zemřelých vladařů. Mayský Chrám nápisů (7. století po Kr.) v mexickém Palenque obsahuje klenutou pohřební komoru, v níž byl pochován slavný král Pacal s mozaikovou portrétní maskou z nefritu symbolizující život. Významné pohřební komory se našly i jinde včetně Tikalu v Guatemale.

Jaký pohled si vybrat?

Většina středoamerické architektury má silně frontální vzhled a je určena k pohledu zvenčí. Ale v Chichén Itzá vyvinuli mayští stavitelé kolonádu, která jim umožnila přidat místnost s řadou klenutí a použít dřevěných překladů k vytvoření velkých vnitřních prostor. Výsledkem bylo nové pojetí architektury jako vnitřního prostoru, jehož příkladem je Chrám válečníků – pyramidální stavba obklopená na úrovni země sály se sloupořadím, kde se dalo shromáždit veliké množství lidí.

Les stromů světa

Zatímco pyramidy toltécké a aztécké kultury ve středním Mexiku vyvolávají dojem masivní pevnosti, vyvinuli Mayové dále na jihu v Yucatánu štíhlejší, vertikálnější vzepětí a sklon mayské pyramidy i jejího schodiště je obzvlášť strmý. Pyramida se často tyčila nad hrobkou a její nápisy uváděly podrobné události z historie předků. Chrám je kosmickou osou, kde z podsvětí Xibalby vystupoval kmen Stromu světa. Stovky pyramid, zvedajících se ze svých mýtin v džungli k obloze, tak měnily mayskou krajinu v les Stromů světa.

Teotihuacan, Mexiko

Toto rozlehlé a záhadné místo leží severovýchodně od dnešního Mexico City. Jeho výstavba (započatá kolem roku 100 po Kr.) byla dílem neznámého národa, pravděpodobně spřízněného s Nahuy. Město mělo kdysi až 200 000 obyvatel. Jeho hospodářství bylo založeno na ovládání obchodních cest a lid se živil zemědělstvím s umělým zavlažováním. Město nemělo žádná opevnění, v jeho umění se nevyskytují žádné válečnické motivy a důvody jeho zhroucení jsou stejně záhadné jako jeho původ.

V 7. a 8. století byly monumentální chrámy na vrcholech pyramid systematicky spáleny. Později pohlíželi Aztékové na opuštěné město s posvátnou úctou a dali mu jeho jméno („rodiště bohů“). Věřili, že právě zde se přinesli v oběť jejich bohové Nanahuatzin a Tecuciztécatl, aby se proměnili ve slunce a měsíc a uvedli v existenci Páté stvoření (nynější svět).

Město se rozkládalo podíl ústřední ulice (Třídy mrtvých), která se táhla v délce 3,2km ze severu na jih a zahrnovala asi sto náboženských budov. Archeologové identifikovali dodnes 2600 větších staveb rozložených v těsných sekcích, z nichž každá měla svůj vlastní chrám. Třídu mrtvých lemovaly četné pyramidy pokryté hrubě spojovanými kamennými bloky a omítnuté pomalovanou omítkou. Aztékové dali nejnápadnější z těchto pyramid jméno Pyramida slunce a druhé největší Pyramida měsíce.

Chichén Itzá, Mexiko

Chichén Itzá je největší ze zbořených mayských měst na poloostrově Yucatánu v Mexiku. Město postavili asi v letech 600-830 po Kr. Mayové a v roce 987 se ho pravděpodobně zmocnili Toltékové. Kolem roku 1200 bylo v období vzrůstající nestability a válek opuštěno.

Jeho nejslavnější budovou se stal chrám hadího boha Kukulcána. Španělé si ho pojmenovali po svém a tak se nakonec ustálil název. Zde si o Chichén Itzá můžete přečíst více informací.

Zacatecas

Našli byste ho v úzce soutěsce asi 2500 m. n. m.. Není k němu ale snadný přístup, proto jestli si chcete pohled na něho skutečně vychutnat, vystoupejte na vrchol Cerri de la Buffa (buď po svých, nebo je tu možnost kabinové lanovky, ale co byste pro svoje tělo neudělali). Ten pohled ale stojí za všechnu námahu, kterou byste k tomu museli vynaložit. Ve skále vytesané nádherné sochy zobrazující různé výjevy ze života svatých, jemné reliéfy a vlisy, jako by se tu krása usadila a připravila tak panorama i pro toho nejunavenějšího turistu. To je ale asi tak jediné místo, na kterém se dá s obdivem spočinout. Okolí nestojí skoro za nic, neúrodná část země a její divokost je ryze syrová, skoro nepoznamenaná člověkem. Ze svého posedu uvidíte minimálně tři stříbrné doly, vždyť Zacateras je dodnes jedním z nejvýznačnějším místem, kde se tento kov těží.

Pokud jste znalci různých období, a zrovna konkrétně máte rádi koloniální období, jistě vás potěší, že město je laděno v jeho stylu. Domy namačkané na sebe, nepohodlná a strmě čnějící schodiště, ze kterého hrozí při neopatrném kroku pád – jenom vaše duchaplnost a akrobatické umění vás od toho může zachránit. Ale cestování po nich se nevyhnete, protože spojují vždy několik ulic a uliček. Kdybyste se zeptali obyvatelstva, na co jsou pyšní, jednoznačně by odpověděli, že na centrum, kde se to historickými skvosty opravdu jenom hemží.

Procházka uličkami může být zajímavá, ale rozhodně byste neměli přehlédnout barokní katedrálu, jejíž krása a velikost by neměla chybět na žádné fotce. Jistě byste si to vyčítali do konce svého života, kdybyste se tu nezastavili a alespoň jednou nezmáčkli spoušť vašeho aparátu. Dalšími zajímavostmi by mohlo být třeba Museo Rafael Coronel, kde se ocitnete v moci domorodých masek. Různé tvary, podobizny se čnějícími zuby a jim podobné na vás budou zívat z každého koutu, smát se vám a možná i trochu strašit. Museo Pedro Coronel zase nabízí tu nejpodivuhodnější sbírku z celého světa. Nakonec se třeba můžete vydat do opuštěné šachty přímo uprostřed města – El Edén Mine.

Santo Domingo

Tento klášter patří mezi jedny z nejpůvabnějších budov rozkládajících se poblíž Zócala. Jeho stavba začala v 16. století, přesněji v roce 1575. Pak přišlo zemětřesení a část byla zničena, proto její restaurátoři nechtěli nic ponechat náhodě a zesílili jeho zdi o více jak 2m. Tak se z něho stal malý opevněný klášter. V pozdějších letech docházelo k dalšímu ničení, zvláště za válek, ale nakonec byl roku 1898 kláštěr Santo Domingo nádherně zrestaurován a stal se tak významným symbolem krásy Mexika. Zasloužil se o to biskup Gillow, který také navrhl některé úpravy. Za mohutně vypadajícím průčelí se tají vnitřní interiér vyrobený ze zlata. Kopule a klenba jsou vyzdobeny malbami a různými zlacenými ornamenty. Později sem byla přistavěna Capella del Rosario (Růžová kaple), v níž můžete poznat celý španělský rodokmen vyobrazený na stropě.

Mohou vás tu potkat i velice nečekané zážitky. Nemyslím tím, že byste se něčeho lekli, ale spíše, že budete překvapeni – třeba klečící ženou, jež má ruce sepjaty v tiché modlitbě, pomalu se kývá ze strany na stranu a najednou sundá z hlavy šátek (poznáte v ní indiánskou ženu) a pozvedne svůj mohutný a krásný hlas k chvalozpěvu. Není to ojedinělé, je to vlastně docela časté a velmi pěkné.

Cozumel

A teď také něco pro sportovce a nadšené potápěče… Tento ostrov leží na severním výběžku druhého největší korálového útesu na světě. Znalecké posudky se v rámci toho moře mimořádně shodují a považují jej za jedno z pěti nejkrásnějších míst pro potápění. Jak by také ne, jen si představte krásnou akvamarínovou barvu vody, kterou nekalí žádné nečistoty.

Právě díky korálům může být moře tak čisté, protože ty produkují bílý písek, jež zabraňuje rolování vln po dně (díky tomu je nemohou zviřovat, ani zvedat malé částečky nahoru). Viditelnost je tu až 60m. Prostě nádhera. Plavete si se šnorchlem a v menší hloubce v pohodě pozorujete dno, hemžení vodní života a tolik různých druhů ryb a korálů. Pokud se umíte potápět, neváhejte a navlečte si na sebe kombinézu společně s dýchací soupravou a ponořte se do té krásy pod vámi, která vás přímo vybízí, abyste se jí poddali a nechali se unášet lehkým proudem. Bude to jako malá okružní jízda po mořském dně (jen k tomu nedostanete výklad).

Jestli se skutečně budete chtít potopit, musíte si zařídit průkaz. To ale není tak velký problém. Dostanete instruktory a ti vám ukáží, co tento útes může všechno nabídnout. Vypůjčené lodě s průvodci vás dovezou až na místo, nebo se můžete podívat k parku Chancanab (zajištěna je i výstroj a občerstvení). A jestli nevěříte, že tu je podmořské království tak bohaté, nevěřte, ale přijdete třeba o žraloky křídlaté, červené rybky, jež se vyznačují vypouklýma očima, duhové papouščí ryby, atd. Ve větší hloubce si dávejte trochu pozor na ty nebezpečnější a také trochu větší ryby – když se vám poštěstí, mohli byste zahlédnout i rejnoka.

Ani nebudete umět jednotlivé druhy ryb pojmenovat, tolik jich tu je a pokud nejste zrovna odborníci na mořskou faunu, pořiďte si nějakou příručku, abyste pak mohli vyprávět s jakou rybou jste si potřásli „ploutvemi“.

Měděný kaňon

Toto místo nespatřilo moc návštěvníků. Ten, kdo jej spatřil, nedokáže pochopit, proč se někdo tomuto místu úmyslně vyhýbá. Vzpomínka na něj navždy zůstane v každém z nich. Jen ten, kdo nechce vidět skutečnou krásu, si nechá tento nezapomenutelný zážitek ujít. Pod slovem „kaňon“si nepředstavujte jedinou proláklinu, je to komplex, soustava navzájem propojených a hluboko se zařezávajících údolí, které se vinou pohořím Sierra Tarahumara.

Chihuahua al Pacífico

Železniční trasa,na níž zažijete jeden z nejkrásnějších momentů vašeho pobytu v Mexiku. Jediná kolej vás dovede až do výšky 2456 m. n. m., právě do této výše sahají stěny kaňonu. S výstavbou trati se začalo ke na konci 19. století, někdy kolem roku 1898, ale dostavěna byla až o 63 let později. Vine se pod 86 tunely, kde nad vámi leží stovky tun horniny a hlíny, a přes 39 mostů, které vás zase naopak jenom kouskem dělí od závratné hloubky propastí.

Při tomto výletu se vám nabídnou takové scenérie, které byste nezažili nikde jinde (alespoň ne na jednom místě). Celá cesta trvá něco kolem 14 hodin – budou to ale nádherně strávené hodiny vašeho života. Spatříte hluboké rokle, jejichž srázy budou pozlaceny žhavým sluncem, projedete kolem roztodivně tvarovaných kamenných stěn, vysokých a strmých úbočí a nakonec vás dostane čirá divokost nezkrocené a nikým ještě nezcivilizované krajiny. Můžete tu obdivovat vše tak, jak bylo stvořeno na prvopočátku. Navíc tu jsou i nádherné vodopády, jejichž hukot se rozléhá do dáli a každého tak varuje před jejich blízkostí.

Při malé zastávce se můžete zastavit u stánků, jejichž prodejci se stali místní obyvatelé – indiáni kmene Tarahumara. Košík, dřevořezby, hudební nástroje, to vše tu můžete snadno koupit. Přitom si pozorně prohlédněte místní obyvatele. Jelikož žijí podle svých striktních pravidel, budou se vám zdát plaší, ale pokud byste je poznali blíže, zjistili byste, že to jsou lidé vnímaví a vstřícní. Navíc jsou úžasně rychlí, nepoužívají totiž žádných dopravních prostředků (pouze vlastní nohy) a dokáží se pohybovat tak rychle, že o nich dokonce koluje legenda, že předstihnou i dlouhonohého jelena.

Acapulco

Skoro by se ani nemuselo představovat, jak je známé. Toto sídlo je rok od roku vyhledávanější, a tak se není čemu divit, že přemíra turistů je po celý rok znát. Však to také stojí za to. Záliv, na němž se jako bílé labutě houpají lodě ostře kontrastující s modrým mořem, je obklopen nádhernými plážemi a luxusními hotely, v pozadí se to zase zelená vysokými úbočími.
Na první pohled nevypadá zas až tak kouzelně, jak se všude píše, ale počkejte až nastane noc. Den je proti tomu úplné nic. Jakmile se začne šeřit, rozsvítí se světla a celé město se najednou ocitne v podivné záři, se kterou se nedá nic srovnat. Navíc osvětlený záliv vypadá vskutku úchvatně.

Najdete tu na dvacet pláží. Nemusíte se bát, že by tu byla nouze o místo. Opravdu ho tu je dost a dost. S koupáním už to je ale horší. Nejen kvalita, ale i zrádné spodní proudy se velkou měrou podílejí na tom, že se do vody odváží jen málokdo. Dbejte pokynů, jež jsou všude vyvěšeny! Nemá cenu zbytečně riskovat!
Acapulco není jen o plážích a místě, kde se dá relaxovat. Je bohaté i na památky a krásné budovy. Stačí si ho jen projít. Je jich tu mnoho a každý vám je jistě rád ukáže.