Náboženství

Silné náboženské založení činí z Mexičanů jednu z nejvíce pobožných civilizací na světě. Jejich upravená verze katolismu se stala nepřehlédnutelným aspektem jejich života a kultury. Kostely a různé kapličky nejsou žádnými přežitky z minulých dob, ale jejich navštěvovanost stále stoupá. Jako by to byly magnety pro všechny věřící, kteří se chtějí poklonit svému bohu a vymodlit si u něho odpuštění, nebo třeba lepší úrodu, zdraví… vše se děje v duchu víry. Velký důraz je také kladen na modlitby, pokání, poutě, půsty a množství svátků, které se tu slaví. Nikdy se nepouštějte do náboženských otázek, mohli by to vzít jako útok na jejich přesvědčení a nemuselo by to být pro vás moc příjemné. Uvědomte si, že Mexičané mají trochu jinou povahu než my, jsou vznětliví, bouřliví, koluje v nich ohnivá krev jejich indiánských předků a mesticové na tom nejsou o nic lépe. Tam se jejich výbušnost kloubí ještě se španělskou krví, která také není nikterak chladná.

Náboženské obřady

Většina náboženských obřadů hodně dluží právě indiánům, kteří je zavedli a vytvořili z nich něco tak ojedinělého, že se na slavnosti přijíždějí podívat i lidé z jiných zemí. Příkladem je třeba oslava Dne mrtvých. Tento a jemu podobné jsou těmi nejkrásnějšími přehlídkami víry lidí a jsou nezapomenutelným zážitkem pro přihlížející. Každá komunita, nebo spolek, jak chcete, má svoji patronku nebo patrona a ti jsou v určité dny oslavováni. S jejich jménem na rtech se modlí a přinášejí různé malé předměty. Oslavy jsou velice živé a jsou doprovázeny typickými prvky pro danou lokalitu. Každé jsou jiné, každé jsou něčím zvláštní, každé stojí za zhlédnutí. Kdybyste si udělali pouze suchý výčet všech svátků a výročních dnů, vyšlo by najevo, že Mexičané skoro pořád něco slaví.

Proč ne, když mají k tomu tolik možností? Někoho by mohlo napadnout, že to udělali schválně, ale opak je pravdou. Jejich náboženská zralost je na takové úrovni, že uctívají každého patrona, každou význačnou osobnost, která jim kdy pomohla, nebo která jim v budoucnu může nějak posloužit. Není to nic vtíravého, nebo přeceňování jejich skutků, je to jejich náboženství, které každý cizinec musí respektovat. Pokud chcete s místními vycházet, musíte se jim také přizpůsobit. Ta země vám nepatří, jste tam pouze hosté a podle toho byste se také měli chovat.